neděle 13. září 2015

Fajn holky versus potvory..


Krásné ráno milí čtenáři..

Začala nám škola a já se celý minulý rok učila pochopit jednu z mnoha učebních látek a tou je skutečnost,že jsem ta "fajn holka"..
Vždyť to je přece skvělé, řeknete si možná, být oblíbená "fajn holka" ,za kterou lidé rádi chodí a tráví s ní čas..
Jistě v přátelských svazcích je to určitě příjemný stav..
Ne už tak v partnerských..

Ráda bych předeslala,že těmito řádky nehodlám nikoho hodnotit ani soudit a výraz potvora,ačkoli se vám může zdát momentálně trochu hanlivý,určitě není míněn zle..
Je to spíše má momentální meta:-)

Vím,že existuje kniha s názvem,který neznám přesně..
Zní nějak jako "proč muži milují potvory"..
Zatím jsem nečetla,ale věřím,že se ke mě co nevidět odněkud dostane,protože toto téma je pro mě letos zásadním a doufám,že zlomovým..

Celá léta jsem poslouchala od mužů,jaká jsem fajn holka a prima kámoška..
Trávili se mnou spoustu času,aby se mohli vypovídat a ulevit si,mohla jsem se přetrhnout,aby jim se mnou bylo dobře a bylli šťastní a pak se "najednou"zamilovali do "potvory",která od nich dostala vše co chtěla a většinou je začala podvádět,nebo si našla někoho jiného,kdo lépe splňoval její nároky..

Připadala jsem si vždycky hodně ublížená,zraněná a smutná..
Mé sebevědomí se snižovalo a říkala jsem si, "co dělám pořád špatně?"
Copak jsem nějaká přestupní stanice,nebo nějaké relaxační zařízení,kde chlapci naberou sil na další potvoru?

Vždy jsem tyto dívky vnitřně odsuzovala a chudáčky "chlapečky" litovala..
Dnes už ne..
Dnes k těmto potvorám (princeznám )vzhlížím..
Každý dostane co si přeje,tak jako muži,kteří si vybírají stejné typy žen,tak i já neustále snižovala svou hodnotu a spokojila se s fajn holkou a kámoškou..

Sebehodnota,sebeúcta,hranice...
Tři zásadní slova pro každou ženu..

Letošní léto bylo pro mě krásným studijním tobogánem a zkoušelo,jak jsem se celý předešlý život ze svých zkoušek poučila ..
Vždycky máme několik možností jak se zachovat..
Buď poslechneme druhé a uvěříme,že jsme takové ,nebo makové a budeme se utápět ve své sebelítosti,sebevědomí bude klesat a šance na to,že potkáme "prince",který pro nás bude dělat to co pro "mrchy"(princezny) se stane nulovou..

 Nebo, víme jaké jsme,zvedneme hlavu,obujeme podpatky,koupíme kratší sukni,pořídíme si nový účes,nový makeup,začneme intenzivně dělat to co máme rády ,stýkat se s lidmi,kteří nás milují,začneme konečně navštěvovat své oblíbené cvičební hodiny,nebo se pustíme do nových projektů či detoxikace těla i mysli,prostě uděláme cokoli,aby jsme objevily své ztracené já..
Svou ztracenou,nebo spíše jen zapomenutou "ženu"..

Já zvolila tu druhou možnost..

Je až neskutečné,jak rychle začnete vyzařovat co máte uvnitř a podle toho se promění vaše realita..
Velmi rychle se mi začali v životě opět objevovat muži,kteří prověřují svým chováním,jestli svá přesvědčení myslím vážně a hned mi dávají zpětnou vazbu,jestli jsem stále relaxační centrum alias fajn holka,nebo potvora alias princezna:-)
Pánové děkuji vám z celého srdce..

Milé "potvory"(princezny),vám děkuji za inspiraci ve vašem sebevědomí,rozhodnosti jít si za svým,aby jste byly šťastné a spokojené..

Ať už jsme fajn holky nebo potvory,všechny bez rozdílu potřebujeme k životu lásku a blízkost,pocit jedinečnosti pro sebe samotnou i  pro jiné a jsem přesvědčená o tom,že i ta největší "potvora",která působí chladně a odměřeně, pláče do polštáře,když se trápí,úplně stejně,jako fajn holka,která se na svět jen směje..
Proto buďme na sebe hodné holky :-),aby jsme plakaly co nejméně..



 :-):-):-)

Krásný den a nezapomeňte na úsměv  :-)
Bi


4 komentáře:

  1. Tak to si můžeme plácnout. Začala jsem hledat své ztracené já v polovině července a ne že bych ho už našla, ale je mi líp a dost věcí je na dobré cestě :-) Ano, usmívejme se, tančeme a žijme

    Jsi krasna

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Wikiro..díky za Tvůj komentář...všichni jsme hledající a všichni potřebujeme občas dostat facana,aby jsme věděli kudy dál:-)

      Krásné dny a příjemnou cestu..
      Bi

      Vymazat
  2. Jóóó, přesněéé!!
    "Copak jsem nějaká přestupní stanice,nebo nějaké relaxační zařízení,kde chlapci naberou sil"
    - skvěle řečeno.

    Mám tendenci od první chvíle nabíhat na chlapy, co jsou trochu zranění a nějak to dají najevo a já hned naskočím se svou podpůrností, kamarádskostí - a už to frčí. A pak vidím, že se vídáme jen, kdy che on, kdy může on, s omezeními, která stanovil on, ne já.
    A rozchod.

    - teda ne že by se to zopakovalo víc než jednou. Jednou to na uvědomění stačí.
    A co dál, žejo.
    Nikdo na obzoru. Žádná trága, ale bylo by to hezký. Jak si dokážu dát bacha sama na svoje koleje, se uvidí... snad.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Liško..
      Díky moc za upřímnost..
      Jsem moc ráda,že podobných "postižených" je nás víc..
      Nevím na kolik je to ovlivnitelné silou vůle a na kolik povahou člověka..
      Teď zrovna dělám osobní průzkum na toto téma..
      Každopádně zrovna včera jsem opět smazala jedno tel čílo,protože pro pána jsem byla "zdrojem inspirace,božskou intuicí a úžasným srdcem",nicméně tančit chodí s někým jiným:-)

      Nu což,jak píšeš..
      Bylo by to hezký,ale už se mám ráda:-)

      Krásné dny a růžové obzory přeji..
      Bi

      Vymazat

Děkuji Vám za návštěvu a přeji krásný den..