pátek 11. dubna 2014

Komunikace...


Krásné sobotní ráno..

Uvařte si dobrou kávu a pojďte si se mnou chvilku povídat...
Tedy jen tak virtuálně..

Dnes bych se ráda zabývala tématem,se kterým jsem se teď v posledních týdnech dost dotýkala..
Týká se mezilidské komunikace..
Zjistila jsem totiž,že některé formy komunikace mi nevyhovují ba co víc,tak mají na mě přímo destruktivní vliv..
Jsem typ osoby,která pokud potřebuje něco vyřešit,tak se nejraději setkává osobně a nebo,pokud tato možnost není možná, telefonuji,abych toho druhého alespoň slyšela..Vnímala jeho hlas a energii.
V posledních týdnech jsem zjistila,že velká spousta lidí neumí ,nebo nechce komunikovat na přímo..
S příchodem moderních technologií (počítače,telefony)se většina lidí raději uchyluje k sms zprávám se spoustou smailíků,kteří mají za úkol vyjádřit naši náladu a stav..
Přijde mi to absurdní a alibistické nechat vyjadřovat za nás a naši Duši nějaké malé kreslené obličeje v mobilu..

Naprosto chápu,že každý není upovídaný jako já a lépe se mu vyjadřuje písemnou formou (sms nebo emaily)..
Někteří lidé neradi řeší konflikty a zformulovat myšlenky je pro ně lepší,než jít do střetu..
Také této možnosti někdy využívám,když chci mít utříbené myšlenky a nebo mít raději písemnou formou potvrzeno co bylo sděleno..

Často se mi však v poslední době stávalo,že se lidé za zprávy v mobilu schovávají,raději si s vámi dvě hodiny "dopisují",než by zvedli telefon a "problém"vyřešili okamžitě za pět minut..

Další rovinou této pro mě ne-komunikace je to,že nejsme čitelní..
Stává se,že správně nezformulujete nebo nepopíšete co chcete říct a problém je na světě..
Druhá strana si to přečte,pochopí podle svého,protože nedokážete jasně vyjádřit co vlastně chcete a je z toho problém na dva dny..
Přitom stačí zvednout telefon,nebo probrat věc u kávičky..
Mluvit jasně a otevřeně bez postranních úmyslů..

Kolik zla už tato technická Ne-komunikace přinesla..
Lidé si kontrolují navzájem mobily,aby měli druhého pod kontrolou..
Tolikrát byla kvůli mobilu odhalena milenka či milenec a nastalo velké trápení v rodině..
Častokrát úplně zbytečné..

Samozřejmě si uvědomuji i přínosy techniky a jsem telefonům a počítačům vděčná za to,že mnohokrát zachránili lidské životy,mohu díky těmto technologiím být s vámi,dělat fotky kde se mi zamane atd..
Odmítám ale ,aby zcela ovládly můj život..

Přece žádný kreslený panáček nemůže vyjádřit, jak se cítíte,váš smutek,vaše trápení ,nebo naopak štěstí a radost..
Proč se lidé dobrovolně ochuzují o tyto osobní prožitky a nechtějí komunikovat?
Copak se mám opravdu smířit s tím,že si o svých prožitcích mám jen dopisovat a doma ,na procházce,v restauraci mít po ruce mobil kdyby náhodou chtěl někdo napsat  a poslat pár smailíků?

NE!

Jak to máte s komunikací vy?
Vyhovuje vám,nebo si přejete nějaké změny?

Krásný víkend vám všem a povídejte si...
Každý kdo uslyší váš hlas hned pozná jak se cítíte..

S láskou Bi



4 komentáře:

  1. Milá Brigitko, plně s Tebou souhlasím!
    Já dávám 100%ně přednost osobní komunikaci. Přímý kontak je sice "horší", pokud se řeší problém, ale lepší je bouřka a pak čistý vzduch, než neustálé napětí a dusno (si teda myslim:D)! Jen se bojím, že generace, která zrovna roste, nebude mít vůbec ponětí o tom, co to osobní komunikace je (jo, je to dost nadsazené, je spousta dětí, které ještě upřednostňují živé a ne jen "facebookové" kamarády a dětí, které si jdou hrát ven, ne k počítačí- ALE těch "virtuálních dětí" je víc a víc) Když spolu komunikují a začnou se hádat, prostě se vypnou, odpojí a problém je vyřešen .. ve škole to tak bohužel nejde, konflikty se musí řešit a to už právě tyto děti neumí. Na internetu se schovají za přezdívku, ale je potřeba aby jim někdo (ve škole se o to můžeme snaži, ale rodiče jsou rodiče) ukázal, že ten REÁLNÝ svět je TEN SKUTEČNÝ, lidÉ jsou ŽIVÉ bytosti a smska se sice vymaže, ale paměť ne ...

    Uf, to jsem se zas rozepsala, ale nemohla jsem zabrzdit, tohle téma je pro mě dosti aktuální ... obzvláště dnes:/ No, tak "hurá" vstříc problémům tváří v tvář... ať je zase jasno:-)


    Přeji pěkný a klidný víkend! :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Milá Verunko..
    Velice děkuji,že si se takto rozepsala..
    Tuto rovinu jsem si vůbec neuvědomila..Docela mě to vyděsilo co tady píšeš,ale vidím kolem sebe,že máš v mnohém pravdu..
    Hm.. a jak to udělat jinak?
    Podporovat se navzájem v návštěvách,pokusit se dětem ukázat jak se řeší konflikty?
    Technika je na jednu stranu skvělá věc,ale lidský faktor nesmí přece nahrazovat..
    myslím,že mnohem více zapůsobí,když vidíte toho druhého plakat a vy si uvědomíte svou chybu a následky,než když vám pošle plačící obličej a jak ty říkáš odpojí se..
    Husté..fakt..
    Těžké dlouhé téma..
    Spíš budu přemýšlet,jak to udělat jinak:-)

    Měj krásné dny..
    Bi

    OdpovědětVymazat
  3. Komunikace...LÁSKA JE JEDINÝ DRUH VĚDY, KTERÝ SE OBEJDE DOCELA DOBŘE BEZ KONVERSACE I KORESPONDENCE...E.De. Amicis
    Ale zpátky k mým bezprostředním pocitům , které jsem prožíval na už zmíněném nemocničním lůžku . Níže uvedené myšlenky píši ve středu 20.5. 2008 v oné radostné náladě , po té co moje vnitřní proměna způsobila malý zázrak . Ale tím jedním to neskončilo . Život je řeka zázraků . Chodím sice stále " nakřivo " ale celý zářím . A když na chodbě potkám rajcovní bloňďatou sestru , usměje se . Dnešní den mě moc vnitřně obohatil . Dokážu pochopit,proč si lidé nerozumějí. Proč například manželky nebo milenky chtějí slyšet z úst svých manželů či milenců ...to sladké ...miluju tě . Je mi jasné i proč se ze zoufalosti snižují k otázce : Miluješ mě ? ..a chtějí aspoň slovně ujistit , že je tomu tak . Kdyby totiž skutečně cítily, svým srdcem , že jsou milovány, nevyžadovaly by od partnera tohle pro ně ponižující slovní ujištění.
    Žít tady a teď..a to co člověk cítí, smět říct. Dát o souladu řeč srdce i řeč slov. Jak jednoduché a prosté a přece tak složité. Ale složité si to děláme my sami. Neustále se na něco vymlouváme . Nemůžeme dělat to , co bychom rádi , protože ...matka , manželka , děti , práce , společnost . A naše srdce je z toho smutné . Ještě jako děti slyšíme ten vnitřní hlas, ale jak postupně postupně rosteme a stáváme se "rozumějšími " náš vnitřní hlas je stále tišší a tišší . Naučily jsme se poslouchat vnější autority a na sebe zapoměli . Ale to co ukazujeme světu aby jsme se mu zalíbili , není naše ...je to vypůjčené od druhých .Takhle ale nikdy neokusíte , jak chutná váš skutečný život. Jediná a ta pravá autorita , vašeho života je ve vás samotných . Neptej se co potřebuje svět . Ptej se sám sebe , co tě oživuje ...a pak jdi a dělej to . Svět potřebuje lidi, co jsou živí . A ještě něco k věci . Neřešte děti ale sebe =rodiče . A hlavně vyřešte sebe. Tím vyřešením sebe mám na mysli , že je dospělý jedinec skutečně dospěje, dozraje...je sám Sebou, miluje se =je milován . A když zralý dospělý člověk miluje , nezná samozřejmě co je to trápení , nemá problémy...a tím nejvíc pomáhá dětem, aby mohly žít svůj Život . S pozdravem Franta

    OdpovědětVymazat
  4. Milý Františku.
    Co dodat k Tvému vyčerpávajícímu a nádhernému, pravdivému a velmi současnému komentáři?
    Velmi TI děkuji za návštěvu u mě a doufám, že to není poslední možnost, kdy můžu číst Tvé postřehy a myšlenky.
    Souzním s každým písmenem.Mohu prosím s dovolením sdílet Tvůj příspěvek na fb?
    Krásné dny a spoustu inspirace přeji.
    Brigita

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za návštěvu a přeji krásný den..