pátek 14. února 2014

Příběhy..


Stává se Vám to taky?
Oslovují vás neznámí lidé a sdělují vám své příběhy?
Mě se to děje celkem často..
Představte si,že vás brzy ráno na nemocničním pokoji probudí sympatický ošetřovatel,aby vás doprovodil na vyšetření,které máte podstoupit a cestou,která trvá přibližně pět minut vám stihne sdělit,že je vdovec,má dvě děti a teď se má úžasně,protože žije s mužem a je moc šťastný.
Vrátíte se na pokoj a paní,která leží na lůžku vedle vás,má po silném epileptickém záchvatu a je tam evidentně častou návštěvou, začne vyprávět napůl v bezvědomí příběh ,ze kterého mrazí..
Manžel ji stále podezíral,že ho s někým podvádí,bil ji a ona ,aby ho naštvala,tak napsala nějaký dopis,kvůli kterému má výčitky svědomí a všem se omlouvá..Paní je 82 let a nikdo ji nebere vážně,protože to má přece v hlavě pomotané a neví co mluví,vždyť měla záchvat..
Mladá žena v čekárně,která se bojí, že přijde o práci, protože musí na operaci s rukama...
Sestřička,která je teprve na škole a je jí špatně,když má lidi krmit rohlíkem nalámaným do jogurtu..
Zoufalí rodiče,kteří ze dne na den dali svou těžce nemocnou dceru na jinou školu,protože děti ve třídě nebyly schopny přijmout její jinakost..
Dnes má kamarádka,kterou jsem opravdu dlouho neviděla vyprávěla naprosto neskutečný příběh o své nevlastní sestře,kterou poznala teprve před pár měsíci a stýká se s ní spolu s bratrem v utajení..
Tolik příběhů mi lidé povyprávěli během pár dní..
Tolik poučení pro mě..
Všimla jsem si toho před pár lety,že mě často oslovují kolemjdoucí a chtějí mi vyprávět svá trápení..
Další terapie sdílením..Probíhá všude..Jen se otevřít a naslouchat..Nehodnotit,nesoudit,vyslechnout a odejít..
Nic není náhoda..pokaždé nám příběh má něco sdělit a dát nám poučení pro náš další život..
Miluji lidské příběhy..Děkuji ,že mi je říkáte..
Jak to máte vy?
Jste vypravěči,nebo většinou nasloucháte?..
Krásný večer plný lásky a sdílení..

Vaše Bi

4 komentáře:

  1. Ostatní často sdílí, já jen naslouchám... a káru svých bolestí si táhnu sama.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A co to někdy říct,nebo napsat,neulevilo by se?
      Děkuji..posílám lásku..Bi

      Vymazat
  2. Mám to podobně - v čekárnách, ve vlaku, nebo i mailem...píší mi lidé, kteří čtou blog, a hlavně hodně lidí s AS, nebo rodičů autistů. A já jsem za tyhle chvíle vděčná. Opatruj se, Bi.

    OdpovědětVymazat
  3. Amelinko..Díky..sdílej..máš co..taková síla a zkušenosti..krásné dny..Tobě co nejhezčí..
    Bi

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za návštěvu a přeji krásný den..