úterý 11. července 2017

Živé myšlenky

Zdroj Pinterest

To, že Vám zavolá někdo zrovna ve chvíli, když o něm mluvíte, nebo na něj myslíte je v celku běžný jev a stává se Vám to jistě také. Energetické a telepatické pole je v této době neskutečně napojené. Můžeme vnímat pocity jiných a také skrze jejich slova chápat jejich vnitřní svět a myšlenky.
Vy co ke mě chodíváte, dobře víte, jakou váhu slovům přikládám. Ještě více však preferuji jejich zhmotňování v reálném světě. Před pár dny jsem si tedy pro sebe připravila malou výzvu a každý den své myšlenky a záměry popíšu do slov, aby jejich energie mohla na mě působit celý den, někdy i déle.
Zní to moc složitě? Nic na tom není. Vřele doporučuji a přidávám popis dnešního dne.
Můj dnešní záměr zněl jasně.
JSEM ŠŤASTNÁ, ZDRAVÁ, SPOKOJENÁ A MÁM LÁSKU.
Ráno jsem dostala několik polibků od svého syna a  jeho věta "miluji tě maminko" mě provázela cestou do práce.
Následovalo galantní otevření dveří, které mi podržel mladík,do kterého bych to ale vůbec neřekla. Při svých pracovních pochůzkách jsem dostala spoustu úsměvů a také samozřejmě rozdala, Hodně jsem se nasmála při pohledu na paní, která pánu Bohu spílala za déšť, který jí zapršel brýle.
V práci několikrát slyšela větu "ty jsi úžasná". Obdržela jsem několik milých zpráv plných komplimentů od přátel, pozvání na oběd, pár krásných telefonů, splnila jsem si jedno velké osobní přání a teď právě odešel můj kamarád, který mě opět velmi pobavil a rozesmál, protože za mnou přišel s prosbou, týkající se zjednodušení jeho slovního projevu:-) a přinesl úžasné růžové víno, které já moc ráda. A večer ještě nekončí:-)
Když jsem si přečetla svůj slovní záměr, myslím, že byl naplněn až po okraj. Naše slova a myšlenky jsou jako balónky, které můžeme vysílat k nebi a následně cítit jejich působení. V momentě, kdy je vyřkneme, nebo napíšeme, začínají ožívat a působit na nás velkou silou. Proto vřele doporučuji, myslete laskavě a zkuste si tohle cvičení. Opravdu funguje a sami budete překvapeni co všechno Vám energie slov a myšlenek začne odkrývat. Rázem uvidíte odkud láska proudí, kde máte jaké bloky a co je třeba změnit. Stanete se pozorovatelem vlastních záměrů a to je panečku pěkná zábava.
Hezky se bavte a pokud budete chtít, tak napište, jak se Vám dařilo.
Bi

čtvrtek 6. července 2017

Když se ztrácí člověk

Zdroj Pinterest
Před pár  dny jsem pocítila už dlouho nepoznaný strach. Moje devadesátiletá babička je v nemocnici a její dny minulé nebyly moc příjemné. Dostala horečku a byla velmi slabá. Chtělo se jí stále spát a neměla chuť komunikovat.Byl jsem s ní před nástupem tohoto zhoršení.Usmála se na mě a nikdy nezapomněla mé jméno.
Když jsem přišla za další dva dny, už mě neviděla. Její pohled se díval na mě a zároveň se ztrácel v neznámu. Nechtěla reagovat, mluvit, být bdělá.
Chvíli jsem ji hladila a pak se slzami v čích odešla.
Všechny rozumové důvody celé situace jsem odmítla poslouchat.
Strach z toho, že už pro ni vlastně nejsem, i když já ji vidím a cítím mě naprosto ovládl.
Ulevilo se mi až ve chvíli, kdy jsem začala vzpomínat na mé kouzelné prázdniny na venkově, které jsem u ní s radostí prožívala.
Vždycky pro mě měla připravenou některou ze svých bavlněných nočních košilek, protože věděla, že je miluji, tak jako její v peci pečené koláče, tak jako její bramborové placky a makové záviny, ze kterých maková náplň vypadávala, jak byly poctivé.
Věděla, jak moc mám ráda čerstvé, ještě teplé rohlíky s máslem, pro které brzy ráno jezdívala na kole, aby byly na stole, když se vzbudím.
Věděla, jak moc ráda s ní trávím čas na procházkách, když ještě mohla chodit a poslouchám její rady do života, které jsem od ní přijímala s pokorou, protože měla těžký život a zažila.
Nemá to načtené s žádných knih. Žila věci celým svým velkým srdcem.
Uvědomila jsem si, jak moc byla vtipná a ráda se smála.
Vzpomínala jsem, jak jsme spolu jezdívaly na výlety za tetou na Slovensko (jednou nám ujel autobus a šly jsme na stopa).
Začaly se mi vybavovat nejrůznější situace, vůně kuřinců na zahradě, staré, černobílé fotky z dětství, stůl pod velkým stromem, kde jsem psala dopisy svým sestřenicím a láskám.

Při těchto úvahách se mi zklidnil dech a pláč ustal.
Co na tom, že mě už nevnímá? Co na tom, že se mnou nechce mluvit?
Mám ji ráda pořád stejně, tak jako ona mě a naše společné chvíle a zážitky nám nikdo nikdy nevezme.

Kolik rozchodů a odchodů lidí z mého života mám za sebou a pravdou je, že po každém, pro mě významném člověku, zůstala ve mě velmi významná a nesmazatelná stopa, otisk, barevný nákres, který nikdy nezmizí.
Takové otisky nechává každý z nás.

Můj strach ze ztráty mizí a vynořuje se nové přání hodné naplnění.
Přeji si, až se jednou ztratím ze života jiných lidí, ať mají ve svém srdci na mě jen ty nekrásnější, nejbarevnější a nejveselejší otisky.
U všech se to zřejmě nepovede, každopádně můžu se o to alespoň pokusit.
Bi


úterý 4. července 2017

Zastavit stát


Krásné sváteční ráno. 
I já mám volno a nikam nemusím a tak jsem se konečně zastavila a uvědomila jsem si kolik věcí jsem za minulý týden vyřešila, od bolela, uzavřela, až se mi z toho zamotala hlava.

"A kde jsi Ty a Tvoje sny?" provokoval můj vnitřní hlas.
Pravda stále jen v hlavě, v realitě a plno ztraceného času bez tvorby a cíle.
Únava mě okamžitě upozorní, že je zase čas na změnu. Dnes máme pátého, takže ideální číselná energie.

Dnešní den tedy věnuji sobě, svým synům a svým plánům a snům.
Jdete do toho se mnou?
Jakou změnu dnes uděláte?

Já se odpojím na celý den ze sítě:-) a napojím se na tu svou vnitřní, která ví nejlépe.
Krásný den plný snění a hledání nových cest, k jejich uskutečnění.
Bi


pondělí 3. července 2017

Spontánnost




Máme tady začátek prázdnin a s ním přichází nová vlna krásných nápadů a také spousta příjemných lidí do mého života. Po sobotní procházce v lese s dětmi a přítelkyní, jsem našla na svém mobilu zprávu od úplně cizí ženy. Žádala mě o setkání a okamžitě připsala svůj telefon.
Na naší společné procházce s kamarádkou v lese, jsme si v lůně přírody povídaly a úskalích virtuálního světa a komunikace v něm.
Přijdeme domů a tohle.
Krásná výzva.
Tak ukaž jak to myslíš vážně.
Vzala jsem tedy mobil a okamžitě SPONTÁNNĚ oné ženě zavolala.
Měla velmi příjemný hlas a okamžitě jsme se domluvily na druhý den.
Přivedla další dvě přítelkyně a prožila jsme s nimi úžasné 3 hodiny, kdy jsme se smály na celou kavárnu a já měla pocit, že se známe už léta.
prostě nádhera:-)

Takže poselství dnešního dne je prosté. 
SPONTÁNNOST JE SKVĚLÁ VOLBA.

Můžete díky ní získat velmi příjemné osoby do svého života a prožít s nimi spoustu obohacujících chvil.

A co Vy?
Dokážete být spontánní?

neděle 25. června 2017

Plastelínové srdce

Zdroj Pinterest

Včera se mi stala zvláštní věc, která ve mě probudila další ozdravný proces a spoustu prostoru pro přemýšlení. Když jsem jela ráno do práce, tak jsem najednou na silnici před sebou uviděla auto mého bývalého muže.
Stáli jsme za sebou na semaforu, slunce svítilo a on zřejmě telefonoval, protože divoce gestikuloval, jak on to umí:-), takže neměl čas koukat do zpětného zrcátka na mé pozdravení.
A proč by vlastně měl? Proč by měl koukat zpátky?
Stála jsem v autě za ním, tak jako naše strastiplné a divoké manželství, které skončilo tak rychle, jak začalo.
Všechny ty roky, kdy jsme od sebe, jsme si oba nesli v sobě bolesti a křivdy, které jsme si navzájem způsobili.
Když jsem za ním včera stála, tak jsem si uvědomila, že už je to pryč.
Zůstalo ve mě jen to hezké a člověk, jedoucí v autě přede mnou se najednou pro mě stal "obyčejným"řidičem, který čeká na zelenou a já ho vnímám naprosto neutrálně a s úsměvem, jako dobrého známého.
Teď nás spojuje naše dítě, vzpomínky a společná touha být šťastní, každý ve svém životě. Myslím , že se nám to daří na výbornou.
Když jsem se pak rozjela na zelenou a naše cesty se rozdělily, přišlo mi to velmi úlevné a symbolické.Najednou jsem pocítila velikou hloubku výroku o tom, že některé lidi potkáme na své cestě jen na chvíli, aby nás obohatili a něco naučili a ti, kteří mají zůstat, tak těch se nezbavíte, i kdyby jste dělali nevím co, protože s vámi přestojí i ty nejdivočejší bouře ve vašem životě. Naštěstí jich mám spousty a hýčkám si je.

Prošla jsem si dvěma zásadními vztahy, ze kterých vzešly moje milované děti.
Když jsme se s prvním tatínkem dohodli na jeho odchodu, myslela jsem, že mi skončil život a lásku už nikdy nezahlédnu ani z rychlíku.Myslela jsem si, že ta bolest v srdci a zranění způsobené ztrátou milovaného člověka nikdy nepřestane bolet.
Stal se pravý opak.
Ani ve snu mě nenapadlo, že se stále budeme stýkat v lásce a sounáležitosti i s jeho novou rodinou.
Letos společně jedeme na dovolenou a moc se těšíme.
Jsem za to neskutečně šťastná, že to tak máme a můžeme našim dětem ukázat, že vztahy mohou fungovat i jinak.

Vím, podle reakcí některých lidí kolem mě, že některé moje vnitřní procesy a vztahy jsou pro okolí rozumem neuchopitelné.
Tam, kde by ostatní už dávno zlomili hůl, já stále věřím a hledám pochopení, stále vidím světla ve tmě a záblesky hvězd.
Nedávno jsem nad tímto svým syndromem opět přemýšlela, když mi  jeden přítel povídal: "Když budu mít hodně velký průšvih, tak si Tě vezmu za obhájce. Omluvíš i neomluvitelné".

Někdy to není moc dobré vidět v lidech jen to nejlepší, protože se přestáváte chránit.
Přemýšlela jsem odkud to vzešlo.
Zřejmě to tam bylo vždy, jako součást mé povahy. V lidském světě se tomu říká naivita. To slovo jsem slýchávala a slýchávám často.
Nemyslím si, že po všech životních lekcích a prožitcích jsem naivní. Spíš jsem si začala více vážit života a každé chvíle, která je krásná a naplněná. Všechna trápení, zlosti, nenávist mezi lidmi, mlčení, nevyřčená slova a nevyjasněné situace, nás okrádají o naši sílu a ukrajují z našeho života.

Už 4 roky pracuji se seniory. Už mi několik milých lidí v práci umřelo. Někteří náhle a nečekaně a nemohla jsem se s nimi ani rozloučit. Na základě těchto zkušeností a prožitků mám zřejmě pracovní deformaci, která mi způsobuje přesvědčení, že není čas čekat na hezké chvíle, není čas nic odkládat. Žijeme teď a šťastní můžeme být také právě teď, protože nikdo nevíme, kolik času nám na tomto světě ještě zbývá.

V posledních týdnech jsem často slýchávala, že mezi lidmi, kteří se mají rádi, nebo jim na sobě záleží neexistuje prostor ani čas. Něco pravdy na tom bude. Zní to tak vznešeně a duchovně, pravdou ale zůstává, že je to také velmi alibistické tvrzení, neboť jím stále něco odsouváme a zakrýváme závojem tajemna a vyššího záměru. Kdykoli se vzdáváme možnosti tvořit si svůj život v realitě a také o něm rozhodovat, pak se ztrácí ohraničení naší skutečnosti a začneme se ztrácet v krásných, svůdných, avšak zcela nereálných vizualizacích.

Kdykoli prožije mé srdce něco bolestného a tíživého, něco s čím se musí vypořádat, vymýšlím pro něj úlevové a ozdravné metody, ať je mu lépe co nejdříve.

V těchto situacích si představuji svoje srdce, jako rozteklou hrudku plastelíny tmavé barvy. Představuji si, že jakmile začnu sebe ozdravný proces, tak si vezmu do rukou novou, krásně barevnou a svěží hromádku měkoučké a tvárné plastelíny, začnu si s ní hrát a tvarovat ji tak dlouho (stejně tak, jako si pohrávám a modeluji své myšlenky a svá přesvědčení), až si vytvořím zcela nové, krásné barevné srdce bez šrámů a škrábanců, bez zatížení a minulosti, které je připravené přijímat novou lásku, nové příběhy a žít nový život.



Jak to máte Vy?
Jak "opravujete" své srdce?
Žijete naplno a bezodkladně?

Mějte se milovaně
Bi

neděle 18. června 2017

Příběh o smutné ženě a muži ze skleněného domu

Zdroj Pineterest


V jedné malebné zemi, žila žena, která se ráda procházela sama po lesích a uprostřed přírody hledala klid, ticho a sílu, aby snadněji a veseleji dokázala proplouvat životem. Neměla nouzi o přátele a lásky měla kolem sebe také spousty. Avšak muže, který by oslovil její duši stále nepotkávala.
Netrápila se proto. Stále doufala a věřila, že takový jednoho dne vstoupí do jejího života.
Protože měla kolem sebe často velký ruch a mnoho lidí, chodívala do samoty lesů a luk, aby zklidnila svou rozechvělou mysl. Měla své oblíbené místo, kde často sedávala a pozorovalo okolní krásu, poslouchala zpěv ptáků a nechávala své vlasy, aby si s nimi vítr pohrával, jak se mu zlíbí.

Jednoho dne, když odcházela z lesa domů, uviděla, jak na jednu z cest svítí slunce více než obvykle. Tuhle stezku neměla prozkoumanou a protože jí zbývalo trochu času, tak se vydala hlouběji do lesa, aby uviděla, kam ta pěšina vede.
Když došla na konec, byla velmi překvapená. Uprostřed louky, zalité sluncem stál dům. Byl velmi zvláštní. Takový před tím nikdy neviděla. Jeho stěny byly skleněné a bylo jimi krásně vidět dovnitř.
Uprostřed místnosti byl velký stůl a u něj seděl muž, asi jejího věku. Psal a pak něco četl. Absolutně ponořený do své práce.Vůbec si jí nevšiml a pokračoval v tom, co ho v ten moment nejvíce poutalo. Chvíli ho pozorovala a uvědomila si, že se jí ten muž velmi zamlouvá. Připadalo jí po chvíli hloupé, takhle ho sledovat, když on o ní nemá nejmenší tušení, proto se rozhodla odejít pryč a umínila si, že se brzy vrátí, aby se s mužem blíže seznámila a zeptala se co tam dělá a jaký život vlastně žije.
Po několika dnech si opět vyšetřila trochu času pro sebe a vydala se do lesa na onu mýtinu, aby se s mužem seznámila.
Muž, jako minule, pracoval u velkého stolu, ponořen do svých myšlenek. Nabrala odvahu a zaťukala na skleněnou stěnu. Pomalu zvedl hlavu a rozvážným krokem přistoupil k oknu, u kterého stála.
Teprve v tu chvíli si žena všimla, že jeho dům nemá dveře, ani kliky. Byl celistvý a uzavřený.
Muž stál za sklem, koukal na ni a usmíval se. Z jeho pohledu poznala velkou radost. byl šťasten, že opět vidí živou bytost a ještě k tomu ženu. Líbila se mu od první chvíle.
Stáli proti sobě a když promluvil, neslyšela jeho hlas. Mohla jen odezírat slova, která říkal.
Prozradil jí, že tento dům si vybudoval, aby se ochránil před světem, ve kterém zažil mnoho zklamání a trápení. Protože už nechtěl prožívat další bolest,uzavřel se dobrovolně do svého světa práce a pomoci jiným, aby zapomněl na své potřeby, sny a přání.

Stála před ním v němém úžasu a nedokázala pochopit, jak velkou bolestí musel projít, když se takto sám svobodně rozhodl.
Začal jí zajímat mnohem více. Líbil se jí jeho úsměv, ráda si s ním povídala a jednoho dne, když opět přišla před jeho skleněnou stěnu, pocítila obrovskou touhu se ho dotknout a slyšet jeho hlas.
Pověděla mu o tom a muž se velmi zalekl. 
Už několik let si v poklidu žil ve svém světe bez lidí, bez emocí, jen se svou prací, která se stala smyslem jeho života.
Byl v ochranném obalu, do kterého nic nebezpečného ani bolestného nevstupovalo.
Žena uviděla mužův vystrašený výraz a jeho vyděšená tvář ji polekala.Smutně toho dne utekla pryč.

Snažila se na něj přestat myslet, chodila do společnosti, stýkala se s přáteli, občas přijala pozvání nějakého nápadníka, který měl o ni zájem. Nic nepomáhalo.
Stále v sobě nesla vzpomínku na muže ze skleněného domu. Už nedokázala být šťastná, tak jako dřív, její radost odcházela s každým novým ránem, kdy ho neviděla. Dlouho za ním nešla. Bála se, že ji opět odmítne. Tak moc toužila po jeho objetí a po tom, aby slyšela jeho hlas. Tak moc si přála,aby změnil svůj život a vystoupil ze svého bezpečného skleněného domu ven. Ven za ní.

Po mnoha dnech se odhodlala a vydala se znovu k jeho obydlí.Opět ho uviděla sedět za stolem, kde se věnoval své práci. Ťukala na stěnu a čekala na jeho úsměv. Nic takového se ale nestalo. Seděl dál a pracovat. Zabouchala silněji v domnění, že jí neslyší. Ani pak své oči nezvedl. Rozplakala se, začala bouchat do stěny, jako smyslů zbavená a nedokázala pochopit jeho proměnu. Jeho chlad a nezájem.
Utíkala domů a mnoho dní pak prožila ve velkém smutku.
Myslela si, že ji už nechce vidět, že se o ní nezajímá a nezáleží mu na ní.
Kdyby však viděla, co se odehrálo v domě po jejím útěku, pochopila by, proč to všechno udělal.
Celou dobu, když bouchala a plakala u jeho skleněné zdi, slyšel každičký náraz a každičkou slzu, která padla na zem, každý její vzlyk i nářek. Celou tu dobu se snažil silou vůle udržet pohled na stole, aby neviděla co se děje v jeho očích, co prožívá za bolest uvnitř a jaký velký stesk z toho, že opět někomu ublížil prožívá.
Udělal to kvůli sobě, aby jí více nezraňoval. A kvůli ní, aby zapomněla.

Neviděl jí mnoho týdnů. Už se začala ztrácet z jeho paměti, tak jako on z její.
Teprve až v tuto chvíli si uvědomil, jakým velkým přínosem pro něj byla, protože po mnoha letech ucítil bít své srdce tak silně, že dostal odvahu vyjít ze svého skleněného obydlí.
Myšlenky na ni ho posilovaly. Neodvážil se nikam dál, než na louku u domu, ale ráno tam chodíval a v duchu jí děkoval, jak moc mu pomohla. Mohl opět cítit vůni lesa, procházet se bosý rosou a cítit sluneční paprsky na své kůži.

Žena z toho velkého smutku a zmatku v srdci onemocněla. Měla dostatek času přemýšlet nad tím co prožila a jak velmi jí toto setkání ovlivnilo život. Když konečně vstala v plné síle na nohy, rozhodla se zajít za ním a rozloučit se, aby mohla vykročit novým směrem bez bolesti, zátěže a trápení.

Když kráčela lesní cestou, myslela, že jí srdce vyskočí z hrudi. Došla ke skleněnému domu, ale najednou uviděla, že je prázdný. Rozplakala se. 
V tom jí čísi ruce objaly a přivinuly k sobě.
To slunečné ráno, uprostřed louky se jedním objetím změnil život dvěma bloudícím lidem.



Znáte ten příběh? 

Často se stává, že si ze strachu vytvoříme kolem sebe obrovskou skleněnou zeď, abychom sami sebe uchránili před bolestí a trápením, které mohou přijít z venčí. Pravdou však je, že se také uzavíráme před zázraky, které nemohou proběhnout.
Přeji nám všem mnoho odvahy, trpělivosti a lásky na naší cestě za štěstím.

Bi



čtvrtek 25. května 2017

Variace na sexuální téma

Zdroj Pinterest

Mužské tělo v noční košilce s nalakovanými rudými nehty, připravené pro svého milence, vztyčené údy plné touhy, erotické zprávy, které mají nabudit, tantrický rituál, ženy bez orgasmů a v posledních dnech dívka, která chtěla vyzkoušet sex se zvířetem.

Pokud si myslíte, že jsem se dala na dráhu divačky bizarních porno filmů, tak se pletete.
Každý tento obraz je spojen s člověkem, za každou fotkou a situací, kterých mám za poslední tři měsíce plný mobil, se skrývá silný lidský příběh, se kterým jste se mi svěřili. Velmi Vám za to děkuji.
Za důvěru, za Vaši otevřenost a Vaše sdílená trápení, která se v určitých chvílích a momentech týkaly i mě samotné.
Velmi mě překvapilo, jak se během pár měsíců tyto příběhy slily v jedno téma, které si myslím stojí za pozornost.
V dnešní době je sex velmi dostupnou záležitostí. Kdo chce, ten ho má. Když to nejde přirozeně, tak to může být virtuálně.
Všude plno sexuálních koučů a erotických pomůcek, které mají vyvézt z krize nudící se manželské páry a zachránit partnerské vztahy.

Když jsem si pročítala Vaše příběhy uvědomila jsem si jednu spojitost, kterou měly všechny do jednoho.
Strach. Strach z intimity a přiblížení. Ze závazku, který sexuální spojení přináší, strach z partnerství, společného soužití, prostě strach z té upřímné a čisté lásky.
Není divu. 
Všichni si neseme často srdeční zranění s láskou spojené, jsme obezřetní a nechceme už naletět.

Muži mají sex často jako prostředek pro vybití energie a většinou si neuvědomují, co to znamená pro ženu.
Pro většinu mužů je sex jen sex.
Žádná velká věda.Prostě něco příjemného. My ženy máme sex a milování spojené s láskou a oddaností.
Jak rády se oddáváme mužům, které milujeme.
Často však s muži spíme, aniž k nim něco hlubokého cítíme, jen proto, že to po nás chtějí a že se to tak má, protože když to není, tak muž hledá jinde.
Pak nejsme schopny se na sebe napojit a prožít si sex, jako něco krásného a nadpozemského, jako tu tvořivou energii vesmíru. 
Je to jen něco za něco.
Když se milujeme, tak vlastně od začátku čekáme na orgasmus svůj a toho druhého a nedokážeme si užívat a prožívat to mezi.
Když nás muž neuspokojí, tak ho to časem přestane bavit, protože se cítí ponížený, jako samec, který to nedokázal. 
Žena je často smutnější, bezradnější a začne přemýšlet o své údajné frigiditě.
Klesá jí sebevědomí a pomalu se na sexuální hrádky přestává těšit, protože z toho stejně nic"nebude".
Potom přichází z mužovy strany výmluvy typu: "promiň, ale nemám s Tebou tu správnou chemii".
Dokážete si pánové představit, jak se cítí žena? Co prožívá uvnitř? Kolik bolesti a ponížení? Jen proto, že Vy se bojíte přiblížit a oddat se jí, jako ona Vám?
Pokud muži na partnerce záleží, tak hledá různá sexuální zpestření, jako jsou erotické pomůcky, porno, na které koukají spolu a vůbec nepřemýšlí nad tím, že tím nejvíce sexy stimulantem a bránou rozkoše pro ženu je láska.

Láska, ujištění, pocit bezpečí a také to, že se s mužem cítí, jako ta nejkrásnější a nejpřitažlivější bohyně na světě.

Pokud muž a žena dokáží vzájemně projevovat city a být otevření, pak nemají žádný problém.
Necítí žádné ohrožení a oddávají se všemu s maximální vášní, radostí a prožitkem.
Bariéry mizí a pak je možné vše.
Plno krásných svůdných zpráv od Vašich partnerek, které se předhání v tom, co by vymyslely, aby Vás i sebe potěšily.
My ženy dokážeme být velmi tvořivé a vynalézavé věřte mi:-)

Víte v žádném případě nepatřím k lidem, kteří posuzují co je a není normální.
Každého vzrušuje a uspokojuje něco jiného, tak proč si to nedopřát.
Jen se tak zamýšlím, po těch všech příbězích, které jsem od vás vyslechla, přečetla a sama prožila, že si stále ten život komplikujeme a hledáme výmluvy, abychom se náhodou opět nestali normálně, přirozeně a krásně zamilovaní.
Výmluvy, proč se nemůžeme přiblížit a otevřít tomu druhému a stále hledáme viníky venku.
Ale žádní viníci nejsou.

Jsou jen naše příjemné a nepříjemné pocity. Pokud mi něco, nebo někdo není příjemný, pak mám možnost změnit svůj postoj k celé situaci. Svůj pocit přetvořit v něco hezkého.
Naši nespokojenost a prázdnotu srdce, nám nenahradí sebe lepší partner, ani sebe úžasnější sex.

Zkuste si vzpomenout na první lásky, kdy jste nezatíženi bolestí, prožívali ty nejkrásnější chvíle svého života (tedy v tu chvíli to tak vypadalo :-)) a vůbec jste nepotřebovali vymýšlet co udělat, aby Vám to v posteli fungovalo. Prostě to šlo samo od sebe a často jste se nemohli jeden druhého nabažit.
Byla tam vášeň, nápady, prožitky, přirozenost a hlavně ta čistá láska. Bez obav. Vše proudilo a bylo v harmonii.
Myslím, že to je to kouzlo.
Když nastane nějaký problém v této oblasti, pak nemusíme hned měnit partnery a přemýšlet na který seminář o sexu pojedeme, ale zaměřit se na to, aby se mezi námi dvěma opět prohloubila blízkost a láska, které máme v srdci všichni víc než dost, jen se jí bojíme projevit a naplnit.

 Možná to zní velmi jednoduše a celý sexuální fenomén je mnohem komplikovanější a složitější téma, které je třeba rozebrat v tisíci knihách, ale já si to nemyslím.
Jen my si všechno komplikujeme.
My a náš strach.

Pomalu začíná léto a já se moc těším na překrásné letní prožitky pod hvězdami a třeba i nekonečné pro milované noci.

Krásné dny plné lásky nám všem a milujte se.......