středa 20. září 2017

Intimity mé Duše- MOŽNÁ


MOŽNÁ teď prožíváš hodiny, dny a týdny, kdy se motáš v kruhu.
Modrost oblohy nevidíš a natož zářit duhu.
Jsou dny, které se vymykají čemukoliv skutečnému.
Uvnitř sebe dobře víš, že to vůbec není dobře a 
potřebuješ jasnou, razantní a převratnou změnu.

MOŽNÁ, že jen nevíš, 
kterým směrem udělat ten pomyslný první krok.
Vidíš kolem sebe den co den moře obrazů
a všude čteš tisíce rad a nespočet slov.

MOŽNÁ si uvnitř přeješ už konečně pro své srdce NOV.
MOŽNÁ jen stačí otevřít oči a náruč dokořán.
MOŽNÁ Ti pomůže beze slov, nechat do Tvého života přicházet 
všechny lidi, situace a emoce, směrem k Tobě.

MOŽNÁ jen stačí rozhodnutí,
že chceš žít svůj život konečně jinak, 
než doposud a nadobro opustit svůj bludný kruh.

MOŽNÁ jen stačí udělat něco krásného a bláznivého,
něco, co nosíš stále v sobě a bojíš si to dovolit.

MOŽNÁ....
TAK UŽ POJĎ.....

sobota 16. září 2017

Osud

Zdroj Pinterest
To ráno bylo, jako každé jiné. Ranní káva, trochu ve spěchu.
Maličký se nechtěl vykutálet z postele (asi mě chtěl zpomalit už ráno a připravit na to co mě čeká.)
Když jsem konečně dorazila do práce, absolvovala všechny kolony a strkanice na cestě, uvařili jsme si s "mým "pánem kávu a vypadalo to na další pohodový a poklidný den. 
Odpoledne jsem zavolala své kamarádce ze školních let, abych ji pozvala na návštěvu a v tu chvíli začal den nabírat na obrátkách. 
Situace, které jsem pochopila až večer se začaly roztáčet.

Celá nadšená jsem kamarádce odvyprávěla do telefonu svůj plán a během vteřiny se moje radost proměnila ve velkou tíseň, když mi má přítelkyně řekla, že její maminka má velmi špatnou diagnózu a prognózu a neví co bude dál.
Mnohokrát zopakovala slovíčka z ničeho nic, nečekané, neuvěřitelné.
Nemusím vám popisovat, co se ve mě odehrávalo, jak pečlivě jsem volila slova, aby alespoň na chvilku ulevily v situaci, kterou člověk, neprožívající něco podobného, může malinko, opravdu jen velmi málo na cítit,ale ne pochopit.
Když jsme spolu domluvily, seděla jsem s pusou otevřenou a pěkně dlouhou chvíli jsem nemohla nic dělat.
Slýchám tyhle příběhy často a už jsem se myslím naučila netrápit se pro věci jiných, které nemůžu změnit, i když přemýšlím, jak mohu pomoci.
Tahle situace mi přišla o to víc absurdnější, že před mnoha lety, když jsme spolu s touhle dívkou chodily do školy, tak jsme se vzájemně fakt moc "nemusely" a ve své podstatě jsme se sblížily až nedávno. A zrovna dnes jsem měla touhu jí zavolat, abych ji pozvala k sobě, když prožívá takovou obrovskou zátěžovou zkoušku.
NÁHODA?

Toho dne jsem měla v plánu, že pojedu po práci rovnou domů a ještě budu trochu psát a pracovat, než se mi vrátí děti.
Už v autě jsem si uvědomila, že je potřeba nakoupit věci na víkend.
Upustila jsem tedy od svého původního plánu a zdržela se v obchodě.
Když jsem přijížděla k "naší" křižovatce a chtěla odbočit, uviděla jsem policistu, který odklání dopravu jinam a když jsem projížděla, můj pohled ulpěl na ležícím těle, které bylo na vozovce.Všude plno záchranářů, moře policistů a už na první pohled bylo jasné, že situace je vážná.
Ve chvíli, kdy jsem dojela domů, tak jsem nebyla schopná moc se soustředit.
Myslela jsem na všechny KDYBY, které se mohly stát.
Přechod, na kterém se stala tragická nehoda, je jedním z největších ve městě, často tam chodíváme, každý den tam jezdívám, můj starší syn se tam pohybuje denně...
KDYBY....

Toho dne umřela na přechodu mladinká slečna ve věku 26 let.
Srazil ji v plné rychlosti řidič, který nezastavil.
Plná života, zamilovaná, určitě měla plno plánů a taky plno "holčičích"starostí.
Ráno si dala pusu se svým klukem a těšila se na společný večer. 
Už se ho nedočkala, tak jako se její kluk nedočkal jejího návratu.
Kdybych se nezdržela v obchodě, mohla jsem být přímou účastnicí nehody.
NÁHODA?

OSUD.
Nebudu polemizovat na toto téma, protože z toho by byly další nekonečné stati.
Tento den mě opět dostal do reality. Opětovně jsem si uvědomila, jak moc je pro mě důležité, aby "můj svět" byl v pořádku, ať mám hezké a naplněné rodinné a přátelské vztahy, ať zpomalím a uvědomím si své hodnoty a kam vlastně směřuji, nebo co je pro mě důležité, protože nikdo nikdy nevíme, jakým překážkám budeme muset v budoucnu čelit.

A ROZHODNĚ NEHODLÁM ČEKAT V NAPLŇOVÁNÍ SVÝCH PŘEDSEVZETÍ, KRÁSNÝCH DNŮ A PROŽITKŮ, AŽ SE NĚCO PŘIHODÍ.

DNES...TEĎ...
NIKDY NENÍ POZDĚ NA OBJETÍ, KRÁSNÁ SLOVA OD SRDCE, HRANÍ SI S DĚTMI POSEZENÍ S PŘÁTELI, TELEFON NEBO NÁVŠTĚVU U RODIČŮ.

NĚKDY JE OPRAVDU DOBRÉ SI UVĚDOMIT, ŽE ŽÁDNÉ ZÍTRA UŽ TŘEBA NEBUDE.

S láskou všem, kteří zrovna prochází zkouškou nejvyšší.
Bi




pondělí 4. září 2017

INTIMITY MÉ DUŠE- POHLED DOVNITŘ


AUTOR FOTOGRAFIE
ADAM MICHNA
https://www.facebook.com/ADAMfhie/?pnref=lhc

Zkus se na mě podívat, jako na člověka.
Ne jen jako na milenku, kterou nemůžeš mít.
Zkus zapomenout barvu mých očí a soustřeď se na to, co vidíš, když se do nich hluboce zahledíš.
Zapomeň na chtíč a touhu, 
které zahlušují tu pravou podstatu při našich setkáních.

Pokud tohle dokážeš, pak teprve před Tebou stanu pravá JÁ.
Se všemi svými dřívějšími prožitky,
strachy i obavami,
se spoustou pádů a zase zvednutí, které jsem musela zvládnout bez podpěry,
s každou z mých probdělých nocí, kdy jsem ztrácela ten správný směr a cíl,
s celou hromadou přísah, které jsem dala sama sobě, aby to příště tak nebolelo.

Uvidíš kolem mě litry vypité kávy, která mě držela vzhůru, abych mohla pracovat,
a jako dekorace láhve růžového, které mi nosili přátelé, abych viděla svůj svět opět růžově.
Uslyšíš spoustu hudby, která mi v autě i doma hrála od rána do večera, aby pohltila mé smutné myšlenky na Tebe, či kohokoliv jiného.
Uslyšíš mě i sprostě nadávat a třískat dveřmi, když život nemám pevně v rukou a jen v něm plápolám.

Potom teprve uvidíš ty vodopády slz, které jsem po nocích vyplakala,
aby mě bolest z nespravedlnosti zcela nepohltila,
abych se ráno nově probudila plná nadějí a dalších snů, 
které změní můj život a tím i životy ostatních v ráj.

Když na mě dokážeš pohlédnout takovým pohledem,
aby si viděl každičkou, krásnou i smutnou chvíli v mém životě,
Potom pochopíš mé konání, mé záměry a cíle,
pak pochopíš, proč jsem si pro svoji cestu vybrala TEBE.

Potom teprve můžeš vidět tu opravdovou radost a štěstí, 
když stojím před Tebou usmívající se,
vonící, tančící a těšící se, jen na pouhou Tvou přítomnost v mém čase.

Jestliže tento pohled na mě zvládneš, 
pak nastane konec přemýšlení,
co je dobré a co není,
protože od této chvíle uvidíš MĚ i jiné LIDI.
PROBUDÍŠ se a začneš vidět OPRAVDOVÉ JÁ UVNITŘ..

pondělí 28. srpna 2017

Intimity mé Duše ON A ONA

FOTO ADAM LICHNA
https://www.facebook.com/profile.php?id=100001565045746&fref=ts
Pokud nejsi jediná, na kterou ve dne v noci myslí, pak to není ON.
Pokud nejsi jediná, které věnuje své polibky, sny a touhy, potom to není ON.
Když jsi jen číslo v telefonním seznamu, plném jiných slečen, a ne jen jedinou z možností, potom to určitě není ON.
Jestli nemá ve svém slovníku slova MY, SPOLU, NAPOŘÁD a používá nejraději slovíčko JÁ, pak to také není ON.

Jestliže se stále nerozhodl, zdali chutná lépe malina, borůvka, či ostružina, a jako čmelák čichá ke každému kvítku, který cestou za Tebou potká, potom to také není ON.

Jestli uhýbá pohledem ve chvíli, kdy mu řekneš "miluji Tě", potom to zcela určitě není ON.

Pokud Tě opouští ve chvíli, kdy Ti po tvářích tečou slzy a jeho telefon pak mlčí dlouhé dny, než se bouře v Tobě přežene, místo pochopení a objetí nabízí jen ticho a strach, potom to s naprostou jistotou není ON.

Jedině ON totiž už dávno ví, jak moc ho má pán Bůh rád, když mu poslal do života TEBE.
Jedině ON Tě miluje čistou a upřímnou láskou, bez všech her a přetvářek.
Jedině ON pochopil a ví, že TY jsi ONA.

pondělí 14. srpna 2017

NAPOŘÁD aneb DÁME SEX a uvidíme

Zdroj Pinterest
Dlouho jsem nechápala, která vlastně bije a chodila kolem horké kaše.
Pořád se mi nedařilo a nerozuměla jsem tomu proč. Tápala jsem a hledala často chyby v sobě. Pořád jsem se snažila zdokonalovat, ať jsem ještě krásnější, inteligentnější, sečtělejší, lepší matka a kuchařka, jedinečná milenka a stále to nepřicházelo.

Na nedostatek mužů jsem si nikdy nemohla stěžovat, ale každý pokus o vztah končil většinou do dvou let, protože se "něco pokazilo" a začalo to drhnout.
No a co?
Vdaná už jsem byla, děti taky mám, tak o co vlastně jde, že?

Začátkem roku se mi začali ozývat muži s různými vztahovými nabídkami a já musela pružně a rychle reagovat, abych si vybrala, co vlastně do života chci a co už ne.
Začala jsem si jasně uvědomovat své ŽIVOTNÍ ZÁMĚRY A PŘEDSTAVY.
Každopádně k tomu největšímu zjištění jsem došla až ve chvíli, kdy mě skoro denně mí přátelé oslovovali s otázkami typu:
"Proč se mi nedaří nikoho potkat?"
"Proč se všechny vztahy rozpadají?"
"To jsem tak hrozný/ná, že nemůžu potkat nikoho normálního?"

Kdykoliv jsem se kohokoliv z nich zeptala, jaký vztah si přeje, jaký je jeho partnerský záměr, tak jsem vyslechla buď jednoznačné VLASTNĚ NEVÍM CO CHCI, nebo sáhodlouhé litanie, ve kterých bylo vyjmenováno snad vše, včetně značky spodního prádla partnera a nebo naopak zkrácenou verzi, která hovořila o všeobecném duchovním pohledu TADY A TEĎ, za který se dá schovat opravdu cokoliv a je to zabalené v krásném růžovém balíčku s puntíčkovanou mašlí.
Když ho však rozbalíte a zblízka prohlédnete jeho obsah, pak zjistíte, že ta ušlechtilá slova ukrývají i ono obyčejné, hospodské a vulgární, avšak velmi reálné a pravdivé, ZAŠUKÁME A UVIDÍME.

Připadá vám to přehnané?
Opravdu není.
Je naprosto jedno jakého jste vyznání, jestli realista, nebo duchovní či esoterik, nezáleží na tom, jak to pojmenujete.
 Výsledek je stále stejný.
Partnerské vztahy mezi lidmi se zhoršují, ztrácí se naděje, ideály a jistoty a jedeme si TADY A TEĎ.

Když jsem se rozhlédla, tak dlouhodobých vztahů kolem mě, které by žili lidé v mém věku 40 let, bylo opravdu pomálu. Spíše se většina nachází ve fázi absolutního odevzdání se, po zkrachovalých manželstvích a rozpadlých dlouhodobých svazcích.

Kdykoliv jsem se někoho zeptala, jestli chce být s druhým napořád, tak jsem si většinou vyslechla tisíc důvodů proč to nejde a že to je přežitek a nemožné a kde že to žiji a že se mám probudit, protože v našem věku a s našimi zkušenostmi už to prostě není možné.
Také jsem to tak po rozvodu měla a tím pádem jsem to žila. Stále jsem slevovala ze svých představ a záměrů, protože jsem nechtěla být sama.

Plápolala jsem, jako vlajka ve větru  a radostně vítala každou mouchu, která si na mě chvíli přiletěla sednout, vykonala svou potřebu a spokojeně zamířila jinam a mě zůstaly další fleky na mojí blednoucí barvě,(uvadající smutné duši).

Rozhodla jsem se vyzkoušet to jinak.
Vy kteří mě znáte, tak dobře víte, že věci, které údajně nejdou, mě velmi zajímají, takže jsem do svého života a svých vztahů přijala slovo NAPOŘÁD.

Energie a význam toho slova jsou opravdu velké. Kdykoliv stojím před nějakým rozhodnutím a zeptám se, jestli si danou situaci dokážu představit napořád, pak to velmi ovlivní mé konání a přijímám daleko více zodpovědnosti za svůj život, než dříve, kdy jsem žila jen tady a teď.
Samozřejmě si uvědomuji, že věci se mění a na dlouhodobý vztah NAPOŘÁD, jsou potřeba dva se stejným pohledem a i tak to nemusí vyjít.

Každopádně jsem přesvědčená o tom, že když se potkají dva lidé, kteří žijí ve svých životních záměrech NAPOŘÁD, tak mají větší ochotu zvládat společně i náročnější situace, určitě jsou otevřenější a zodpovědnější při svých společných krocích životem, protože si přejí, aby jim jejich "projekt" vydržel co nejdéle, nejlépe NAPOŘÁD. 
Pokud máte s druhým podobný záměr, pak mizí i STRACH, který teď tak často vztahy provází.
Strach, že budu sám/ma, strach, že se zamiluji, strach, že to zase nedopadne, strach cokoliv říct, ať něco nepokazím, strach, že si najde můj partner někoho jiného, strach, že to bude bolet, strach...

Tyhle strachy a nejistoty paradoxně přináší to SVOBODNÉ A VOLNÉ ŽITÍ V PŘÍTOMNOSTI, TADY A TEĎ.

Uvědomila jsem si tu absurditu života.
Kdykoliv začneme stavět dům, tak musíme nejdříve vykopat základy, pak potřebujeme hodně dobré plány, peníze, úsilí, trpělivost a budujeme a budujeme, aby po nás něco zůstalo NAPOŘÁD.

Píšeme knihy, vymýšlíme projekty, natáčíme filmy, nebo fotíme fotky, aby zůstaly NAPOŘÁD.

Když nás pak navštíví s otevřenou náručí láska, nedokážeme si toto slovo ve spojitosti s ní, ve většině případů dnes ani představit, nebo ho vyslovit, natož ho ještě začít žit.

A pak jezdíme na semináře, platíme si drahé kurzy, učíme se být znovu ženami a muži v nejrůznějších esoterických kruzích a skupinách, abychom se opět vrátili na začátek, ke svým kořenům, které jsou v nás a s námi NAPOŘÁD  a netřeba je nikde hledat, jen je stačí opětovně přijmout do svého života a začít je hýčkat.



s LÁSKOU BI




středa 9. srpna 2017

Východ slunce



Bylo letní ráno, jako každé jiné a já vstala ještě dříve než obvykle. Bývala jsem občas naštvaná, když jsem nemohla déle spát, ale po pár dnech jsem se s touto skutečností smířila a splynula s rytmem svého těla, bez dalšího vzdorování.
Zrovna dnešní ráno, jsem v sobě pocítila touhu, podívat se na něco nevšedního a ojedinělého, jako je východ slunce, který můžu pozorovat z výšky svého 12 patra.
Uvařila jsem si svou oblíbenou tureckou kávu s medem, pohodlně se usadila a pokorně čekala na první paprsek, který zahlédnu nad kostelem.
Dlouho byla obloha jen modravě růžová.

I když co je to vlastně dlouho? Co znamená slůvko jen?

V každém denním prožitku můžeme nacházet jedinečnost, jde o to začít trénovat.
Po chvíli čekání se ke mě připojila má kočičí kamarádka Timea, která využila mé klidové polohy, aby se schoulila na mém klíně, a mohla mi opět projevit svou lásku ke mě, urputným olizováním mých rukou, které ji tak rády hladí. Celý láskyplný rituál doplnila hlasitým vrněním, plným blaženosti.
V tu chvíli jsem si uvědomila, že moji rodiče si zřejmě nikdy nedovolili takto "lelkovat" a jen tak u kávy pozorovat každodenní malý zázrak na obloze.
Musela jsem se usmát při pomyšlení, co by asi řekl můj tatínek. Určitě by to bylo něco ve smyslu, že je mi třeba přidat roboty.
"Pračka pere tati, takže splněno:-)"

Pouliční lampy zhasly a obloha opět změnila svůj odstín. Dnes na bílo šedou.
Hory v mlžném oparu a letící pták v dálce.
Najednou se nad kostelem objevila tenká bílá čára letadla a já si uvědomila, jak jsme kolikrát zahledění do jednoho bodu, momentu, člověka a přestáváme vnímat okolní svět.
Je opravdu dobré a žádoucí se občas rozhlédnout.

Obloha a její barvy se zdánlivě nehýbaly.
Připadala jsem si, jako před svým prvním porodem, kdy jsem vůbec netušila co mě čeká. To obrovské těšení se a zvědavost mísící se se strachem, jaké to bude a jak moc mi to promění můj dosavadní svět.
Už dávno mám v hlavě nastaveno, že s každým novým východem slunce, můžu změnit svůj život. Začít dělat věci jinak, lépe a tím se stávat s každým dalším přicházejícím dnem, lepším člověkem.

Obloha začala opět mírně růžovět. Růžová kolem kostelní věže nabírala na intenzitě a já věděla, že už to přijde, i když jsem netušila kdy.
Jako, když čekáte na zázrak ve svém životě, na který se cítíte už dlouho připraveni, ale vesmír je tak moudrý, že vám ho splní, až on uzná za vhodné.

Ta růžová je stejně famózní barva.
Taková něžná, jemná, mazlivá a měkoučká, jako cukrová vata.
Určitě si dnes na sebe něco růžového obléknu a provětrám i své růžové brýle.
Ty ale nosím na nose vlastně stále, i když pomyslně, což mi bývalo dříve často vytýkáno. 
Byla jsem pro všechny mimo realitu.
Okolí přestalo můj pohled na svět odsuzovat až ve chvíli, kdy se mé sny a plány začaly proměňovat ve skutečnost.

Kávu vystřídal bylinný čaj, namíchaný jedním výjimečným mužem, který mi ho daroval. Setkání s ním je pro mě dalším splněným přáním a důkazem, že krásné věci se stále dějí, když si je ve svých myšlenkách, slovech a skutcích dokážeme vytvořit.

Růžová začala pomalu zlátnout a ve chvíli, kdy vysvitl první sluneční paprsek za mraky, se mi zatajil dech.
Slzy se mi začaly kutálet po tváři a koukala jsem na ten každodenní zázrak,  který se mi právě odehrával před očima.
Čekala jsem něco přes hodinu, abych po dlouhé době uviděla něco tak všedního a na druhou stranu, tak zázračného a neuchopitelného, jako je východ slunce.
Zlatavá koule pomalu stoupala vzhůru, aby zaplavila svým světlem a láskou celý svět.

Dnešní prožitek mě naplnil neskutečným vnitřním teplem a klidem.
Opět mě učinit o trochu trpělivější a pokornější.

Pro všechny, kteří právě procházíte těžkým obdobím, i pro vás všechny, kteří máte ve svém srdci lásku a klid, pro nás všechny, posílám malou ranní inspiraci, kterou jsem prožila.
Pozorovat čas od času východ slunce je velmi ozdravné a povznášející.
Je to zážitek, který nestojí hromadu peněz, jen váš čas a trpělivost.

Přináší nádherné teplo a naději do každého srdce.
Krásné dny v lásce přeji nám všem
Bi

úterý 11. července 2017

Živé myšlenky

Zdroj Pinterest

To, že Vám zavolá někdo zrovna ve chvíli, když o něm mluvíte, nebo na něj myslíte je v celku běžný jev a stává se Vám to jistě také. Energetické a telepatické pole je v této době neskutečně napojené. Můžeme vnímat pocity jiných a také skrze jejich slova chápat jejich vnitřní svět a myšlenky.
Vy co ke mě chodíváte, dobře víte, jakou váhu slovům přikládám. Ještě více však preferuji jejich zhmotňování v reálném světě. Před pár dny jsem si tedy pro sebe připravila malou výzvu a každý den své myšlenky a záměry popíšu do slov, aby jejich energie mohla na mě působit celý den, někdy i déle.
Zní to moc složitě? Nic na tom není. Vřele doporučuji a přidávám popis dnešního dne.
Můj dnešní záměr zněl jasně.
JSEM ŠŤASTNÁ, ZDRAVÁ, SPOKOJENÁ A MÁM LÁSKU.
Ráno jsem dostala několik polibků od svého syna a  jeho věta "miluji tě maminko" mě provázela cestou do práce.
Následovalo galantní otevření dveří, které mi podržel mladík,do kterého bych to ale vůbec neřekla. Při svých pracovních pochůzkách jsem dostala spoustu úsměvů a také samozřejmě rozdala, Hodně jsem se nasmála při pohledu na paní, která pánu Bohu spílala za déšť, který jí zapršel brýle.
V práci několikrát slyšela větu "ty jsi úžasná". Obdržela jsem několik milých zpráv plných komplimentů od přátel, pozvání na oběd, pár krásných telefonů, splnila jsem si jedno velké osobní přání a teď právě odešel můj kamarád, který mě opět velmi pobavil a rozesmál, protože za mnou přišel s prosbou, týkající se zjednodušení jeho slovního projevu:-) a přinesl úžasné růžové víno, které já moc ráda. A večer ještě nekončí:-)
Když jsem si přečetla svůj slovní záměr, myslím, že byl naplněn až po okraj. Naše slova a myšlenky jsou jako balónky, které můžeme vysílat k nebi a následně cítit jejich působení. V momentě, kdy je vyřkneme, nebo napíšeme, začínají ožívat a působit na nás velkou silou. Proto vřele doporučuji, myslete laskavě a zkuste si tohle cvičení. Opravdu funguje a sami budete překvapeni co všechno Vám energie slov a myšlenek začne odkrývat. Rázem uvidíte odkud láska proudí, kde máte jaké bloky a co je třeba změnit. Stanete se pozorovatelem vlastních záměrů a to je panečku pěkná zábava.
Hezky se bavte a pokud budete chtít, tak napište, jak se Vám dařilo.
Bi