sobota 26. května 2012

Nic už není jako před tím..1

Krásné ráno milí moji..

Ráda bych se s vámi podělila o jeden svůj zážitek..
Použiji nejrůznější slova,která znám,ale moc dobře vím,že to co jsem prožila je nesdělitelné,nepopsatelné,neuchopitelné,přesto bych si moc přála,alespoň část svého zážitku přiblížit i vám..
Jednoho rána jsem se po velmi emotivně a vztahově náročném víkendu probudila ve stavu "tma" a absolutně nic mě na tom našem světě nebavilo a nedokázalo rozveselit..
Absolutně jsem nemohla najít svůj vnitřní hlas a napojit se na sebe,aby energie a láska ve mě začaly proudit..
Když jsem tento svůj "stav zatmění" popsala ráno do telefonu manželovi,začaly se dít pozvolna věci,které mě opět usvědčily v tom,že mí andělé strážní o mě velmi dobře pečují..

Během dne mi začalo telefonovat spousta mých přátel,dvěma kamarádkám,které jsem opravdu dlouho neviděla,se v tento den na dvou různých místech,v různou hodinu narodily děti a rozhodly se mi o tom napsat,odpoledne mi zatelefonovala má pozemská andělka Maruška,aby se zeptala jak se mám,protože samozřejmě mou "tmu" cítila až ve vzdáleném městě, kde žije a večer proběhl telefon s jednou mou přítelkyní,který navždy změnil můj život..
Květuška je dětská lékařka a delší dobu jsme se neslyšely..
Potkaly jsme se spolu v nemocnici,kde byl na operaci můj tehdy čtyř letý synek.
Naše energie se přitáhly a od těch dob se přátelíme..
Květka ví,že jsem se po odchodu z nemocnice zapojila do vzdělávacího programu pro zdravotní klauny,kteří chodí do nemocnic,aby rozveselili dětičky,které se tam zrovna léčí..
Zdravotním klaunem jsem se nestala,protože jsem měla pocit,že to co po mě chtějí,abych předváděla není má přirozenost,nešlo mi to,nedařilo se mi splnit jejich představy a tak jsem se s klauny musela rozloučit..
Bylo to pro mě smutné,ale při loučení byli ke mě všichni velmi láskyplní,takže to brzy přebolelo..
Každopádně ten čas,který jsem s klauny strávila je pro mě dodnes nezapomenutelný a nesu v sobě spoustu nádherných vzpomínek..
To jsem to zase vzala ze široka:-)Musela jsem,ať pochopíte..
Má přítelkyně lékařka mě požádala,jesti bych byla tak hodná a zaklaunovala holčičce,která si moc přeje vidět klauna a je v domácí péči..
Během rozhovoru mi řekla,že pracuje pro nadaci Ondrášek,která je vlastně dětský hospic a zajišťuje pomoc rodinám umírajících dětí..
Umožňuje to,že dětičky můžou být do poslední chvíle se svými nejbližšími v prostředí,které mají rády..
Holčička,ke které jsem měla jít klaunovat má rakovinu mozku a nikdo neví,jak dlouho s námi ještě bude..
Tohle byly prvotní informace,které mi má kamarádka řekla..
Byla jsem absolutně v šoku a potřebovala jsem se vybrečet,rozdýchat a pochopit..
Slíbila jsem,že to promyslím a ozvu se večer..

Najednou jsem vše uviděla v jiném světle,mé "problémy" se staly nicotnými a "tma "ve mě se začala rozplývat..
Pocítila jsem velkou touhu žít a alespoň na chvilku potěšit holčičku a její rodinu,která zakouší tak obrovsky těžkou zkoušku,jako je odchod dítěte..
Moc jsem si přála překonat ten strach ,jestli to zvládnu emočně ustát a splnit jejich přání..
Rozhodla jsem se,přála jsem si a stalo se...
Po mnoha telefonech s mou přítelkyní lékařkou,jsem s ní a se svým synkem jela jednoho rána klaunovat holčičce,která odchází z tohoto světa....

O mé návštěvě u holčičky,vám napíšu zase příště..
Aby toho na vás nebylo moc,jako to bylo na mě a potřebovala jsem čas na zpracování..
Nic už pro mě není jako dřív a děkuji Květušce,svým strážným andělům a celému vesmíru,že mě za touto holčičkou přivedli..

Mějte nádherné dny a nezapomeňte alespoň jednou za den najít na vaší srdcové cestě pár srdíček,kterými potěšíte sebe i druhé..
Mám vás moc ráda

Vaše Brigit






12 komentářů:

  1. Brigit, klobouk dolů .. máš v sobě velkou sílu!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Alenko.
      Tu sílu máme v sobě všichni,jen o ní nevíme:-)
      Proto přichází tyto úkoly,abychom zjistili co všechno zvládneme:-)
      Měj se krásně
      Brigit

      Vymazat
  2. Ahoj. Dnes jsem na tvém blogu poprvé. Hned jsem se začetla do tohoto článku. Moc pěkně se čte, krásně píšeš. Umíš to podat tak, jak to cítíš. A hlavně, už dlouho se mi nestalo, že bych se při čtení málem rozbrečela, a ted ano. Ráda čtu,ale oči se mi slzami zalili snad jednou a tím si nejsem ani tak úplně jistá. A ted ano, stalo se to. Nádherný příběh. Tedy velice smutný,ale tak pěkné je, že jsou na světě lidé, kteří pomáhají, kteří nemyslí pouze na sebe,ale i na druhé...nadherná věc! A klobouk dolů. Určitě se na tvůj blog zase vrátim, těším se na další články. A přeju ti hodně síly!!! (www.Dullsinea.blogspot.com)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Dullsineo(krásná přezdívka:-))
      Vítám Tě u mě a jsem velmi šťastná,že se Ti tady líbí a něco Ti to mé psaní přineslo..Tento článek jsem napsala,aby ostatní pochopili,jaké hlouposti kolikrát řešíme,tak jako občas já,jak důležité je se v pravou chvíli rozhodnout a odrazit nějaký skutek,který bychom ani od sebe nečekali..Nadace Ondrášek a všichni v něm jsou velmi vyjímeční lidé a moc bych si přála s nimi pracovat..třeba se mi to vyplní..Brzy zase naviděnou:-)
      Brigit

      Vymazat
  3. Nádherný článek.Na člověka někdy padne smutek a splín,ale od toho máme přátele, kteří nám pomohou, potěší, utěší. Na klaunovské setkání s Lucinkou se těším. Jsi úžasná!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Amelinko..
      Však Ty víš nejlépe,jaké to je trápení,když máš nemocné dítě..
      Ty jsi úžasná..jsi v tom každý den..Já se jen koukám a snažím se vykouzlit smích,tam,kde už dlouho není..
      Měj se krásně milá má a děkuji za Tvé komentáře..Moc si jich vážím..
      Brigit

      Vymazat
  4. Ahoj Brigi, velký dík za klaunování pro Lucinku a ještě větší dík za napsání tohoto článku. Lucinka je stále s námi a já i její nejbližší doufáme, že cítí naši obětavou péči a lásku. Díky Mobilnímu hospicu Ondrášek může být její odcházení poklidné v přítomnosti všech svých nejbližších. Hezký večer Tobě i Tvé velké rodince klaun.:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Květuško..
      Já děkuji Tobě,že jsi mi zavolala..Moc bych si přála pro vás pracovat..snad se pro mě nějaké místečko najde:-)..Jsem šťastná za Lucinku a snad i to,že jsme se kolem ní tak smáli a radovali může za to,že chce na tom našem světě zůstat co nejlépe..
      Všichni v Ondrášku jste úžasní co pro rodiny a děti samotné děláte..Děkuji,děkuji,děkuji..
      Měj se krásně a brzy naviděnou
      Brigit

      Vymazat
  5. Brigitko,
    zase si tady se mnou po přečtení tvého článku hraje spousta emocí. Pracovala jsem kdysi krátce (v rámci vysoké školy) v hospicích a vím, jak těžké to je. Dětský hospic je ještě mnohem větší citová nálož, proto máš Ty i paní Květa můj neskonalý obdiv.
    Klobouk, který jsi dneska u mě viděla, odhazuju okamžitě vdál, protože klobouk prostě před tebou smeknout musím!
    Vivi

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji Ti Vivinko,za Tvá nádherná slova..
    Lidé z hospice jsou opravdu neskutečně skuteční..
    Měj se nádherně
    Brigit

    OdpovědětVymazat
  7. Si úžasná a silná osobnosť, keď sa vieš takto podeliť o svoje pocity. Opäť sa budem opakovať, som rada že som ťa takto cez blog spoznala :)
    Biba

    OdpovědětVymazat
  8. Bibuško,nápodobně..Taky jsem ráda,že jsme se potkaly..
    Jestli jsem silná to nevím..Překonala jsem tímto skutkem sama sebe a pochopila co dokáže lidské srdce a víra,když je potřeba..
    měj se moc krásně
    Brigit

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za návštěvu a přeji krásný den..